Dohledový kapitalismus, část 3: od božského oka na obloze k zákazům nenechat se šmírovat

Ve druhé části jsme si rozebrali počítačové technologie, které umožňují profilování, kádrování, predikci a nepřetržitý dohled nad lidmi, o nichž mají Dohližitelé technologických a šmírovacích firem a států nějaká data. Kdo si myslel, že z fanatické ideologie „transparentnosti“ a panopticismu existuje opt-out, toho nepotěšila podstata plánů na IoT a Smart Cities a zapojení špiček Dohledového kapitalismu do nich.

Ale pořád ještě existuje naděje, že se před Dohledovým kapitalismem schováte mimo „chytrá města“, ne? No, pokus pěkný, ale zapomínáte na dohled z oblohy – a na lobbisty.

V tomto díle se tedy podíváme na ty nejnemorálnější útoky ze strany Dohledového kapitalismu: na plány, jak nám zakázat neúčast v jejich shromažďování dat. A ukážeme si východisko.

Dohledový kapitalismus, část 2: technologie umožňující totalitu

V první části jsme rozebrali ideologii „transparentnosti“, raženou technologickými firmami: vizi panopticismu, kde budou všichni lidé pod neustálým, totálním dohledem a tak budou poslušní. Řekli jsme si, že IT firmy pouze prodávají „totalitu na klíč“ protože zjistily, že tak mohou draze zpeněžnit své vynálezy. A pověděli jsme si o klíčových postřezích Zuboffové, která tento vývoj předpověděla již před 35 lety.

Mnoho lidí ale nevěří, že by splnění takového cíle bylo technicky možné. Žijí totiž přítomností, a to přítomností běžného spotřebitele; a buď nesledují přednášky a ideové konference lídrů IT průmyslu, nebo nedovedou pochopit, co z nich plyne v kontextu ideologie panopticismu a posedlosti shromažďováním dat o vás.

Podívejme se tedy na zoubek přelomovým technologiím, na nichž vize „svlečené společnosti“ stojí.

Dohledový kapitalismus, část 1: Panoptikon – „transparentní“ totalita, jaká tu ještě nebyla

Náš svět je stále plnější zdánlivě prázdných sloganů z oblasti IT:

„Big data“. „Průmysl 4.0“. „Transparentní“. „Bezkontaktní“. „Informační společnost“. „Profilování“. „Individualizace“. „Sesíťovaný svět“. „Uživatelský prožitek“. „Near-real-time“. „Inteligentní dohled“. „Lean procesy“.

Zdání ale klame. Každý z těchto termínů má dost přesný obsah. A když si je všechny dáte dohromady s oficiálními vyjádření, konferencemi, korporátními cíli, vývojovými programy, přednáškami a whitepapery tuctu technologických korporací, získáte jednu ucelenou vizi, jednu ideologii. Utopii panopticismu: světa, ve kterém je každý člověk neustále pod totálním dohledem (nebo si alespoň nikdy a nikde nemůže být jist, zda pod dohledem není) pod záminkou, že jen nepřetržitě hlídaný člověk se bude chovat morálně.

Digitalizace vzdělávání s Google je zločin na dětech

Schvalovali byste jako učitelé či rodiče, aby ve školní třídě vašich dětí seděli zaprvé soukromý detektiv, který by děti doprovázel i mimo školu a prodával informace o veškerých jejich pohybech, kamarádech a oblibách. Zadruhé psycholog, který by sepisoval vzorce chování dětí a jejich psychické slabiny a prodával je za účelem manipulace. A zatřetí a hacker, který by z počítačů a mobilů kradl fotky dětí, historii jejich prohlížení i textové zprávy a prodával je vládám a korporacím?

Přesně toto totiž fakticky požaduje každý, kdo vyzývá školy, aby nasadily digitální výukové produkty jako „Google Classroom“ či „G-suite pro vzdělávání“. A protože díky Coronaviru a karanténě musí školy učit vzdáleně, lobbisté za takový zločin mají v ruce silný argument – již i v ČR.