Schvalovali byste jako učitelé či rodiče, aby ve školní třídě vašich dětí seděli zaprvé soukromý detektiv, který by děti doprovázel i mimo školu a prodával informace o veškerých jejich pohybech, kamarádech a oblibách. Zadruhé psycholog, který by sepisoval vzorce chování dětí a jejich psychické slabiny a prodával je za účelem manipulace. A zatřetí a hacker, který by z počítačů a mobilů kradl fotky dětí, historii jejich prohlížení i textové zprávy a prodával je vládám a korporacím?

Přesně toto totiž fakticky požaduje každý, kdo vyzývá školy, aby nasadily digitální výukové produkty jako „Google Classroom“ či „G-suite pro vzdělávání“. A protože díky Coronaviru a karanténě musí školy učit vzdáleně, lobbisté za takový zločin mají v ruce silný argument – již i v ČR.

S coronavirem do ČR dorazil i zhoubný trend, který v USA probíhá již 7 let. Jedná se o brutální lobbing, reklamní kampaň ve zdánlivě nestranných médiích, komisích a neziskovkách pro vzdělávání, i vyslovenou korupci s cílem infiltrovat speficický druh soukromých společností do vzdělávacího systému pod záminkami modernizace a digitalizace výuky.

V branži vzdělávacích aplikací totiž soupeří dva druhy firem. Jednak firmy „klasické školské“, které vydělávají na prodeji softwaru pro školství ale nezajímají se o data, která jejich softwarem proudí. To je neškodné. Ale pak jsou zde firmy jako Google, které si mohou nechat i zaplatit, ale jejich skutečný zdroj příjmů leží jinde: v oblasti nazývané „data mining“, tedy „vytěžování dat“. Přes 98% zisků těchto společností plyne z toho, že formálně legálně – fakticky ovšem podvodem a úmyslným klamáním uživatelů – kradou data lidí (i studentů) a zneužívají je pro komerční účely od „behaviorální modifikace“ (tzn. vědecky vypočtené manipulace) až po prodej rozpoznání obličejů a dalších biometrických informací represivním složkám jakéhokoli státu.

Již v roce 2013 si Google skrze utajené lobbisty zařídil, že setkání 11 ministrů školství z celého světa o „digitalizaci školství“ byly předváděny a podsouvány produkty Googlu. A dnes infiltraci Googlu do učeben a nejintimnějšímu soukromí našich dětí prosazují i čeští novináři – článek na Aktuálně.cz otevřeně propaguje Google Classroom jako „řešení“ vzdělávání na dálku v důsledku uzavření škol kvůli coronaviru.

Progresivní školy, které již dávno přijaly za své „moderní technologie“ a vyučují je, nyní propaguje softwarové produkty dalším školám z pozice expertů – opět aniž by varovaly nebo nejspíše vůbec tušily, jak obrovské riziko až zločiny podvodu a krádeže dat se skrývají ve všech produktech, které obsahují „behaviorální analytiku“ či „data mining“ chování uživatelů a veřejně slibují automatizovanou „personalizaci“ či „analytiku“.

Tyto zdánlivě pozitivní termíny, které většina moderních občanů také jako jednoznačně pozitivní vnímá, jsou totiž jen jedna malá, ale o to hlasitěji propagovaná strana mince. Té druhé, odvrácené straně; straně která skutečně vydělává peníze – „behaviorální modifikaci“, „behaviorální manipulaci“, „behaviorální predikci“, „profilování“, „risk scoringu“, „geointeligenci“, atd. – totiž do důsledků rozumí jen hrstka korporátních IT specialistů, z nichž většina se tím navíc živí a tudíž nikdy nebude varovat veřejnost před zdrojem svých příjmů. Je to „korporátní tajemství“ tak skrývané, že Google měl dokonce na počátku interní udavačský program, kde měli zaměstnanci bonzovat každého kolegu, který si veřejně pustil ústa na špacír, co vlastně Google opravdu dělá a čím se živí. Když ale zločinný obchodní model Googlu – masovou krádež dat a jejich proměnu v produkty behaviorální predikce, modifikace a scoringu – převzala i většina ostatních IT korporací a startupů a z deviace se stal „normál“, tzv. „Dohledový kapitalismus„, z „utajovaného“ se stalo jen „tajemné“, kterému 99% populace nerozumí.

V čem tedy spočívá problém? A co má „personalizace vzdělávání“ společného se soukromými detektivy, hackery a psychology?

Trocha historie: proč data-miningové firmy kradou data

Již Cicero učil „Historia magistra vitae“, takže k pochopení zločinnosti „data miningu“ a obrovského legálního podvodu jménem „Google“ je nutné jít do historie. Jmenovitě do dvou letopočtů: 1799 a 2003.

V roce 1799 se za hrůzovlády francouzské revoluce stal ředitelem policie Jousef Fouché, hrdý jakobínský terorista známý jako „řezník Lyonu“ – a navěky změnil způsob práce tajných služeb i umění moci. Transformoval síť udavačů a represivních složek tak, aby poprvé v historii světa fungovaly preventivně: aby odhalil „zrádce revoluce“ a jakékoli ohrožení vládnoucí moci předtím, než by proběhla demonstrace, povstání apod. Docílil toho kombinací dvou metod: totálního plošného dohledu nad chováním, pohyby, konexemi a názory obyvatelstva (což se od té doby nazývá „surveillance“), a systematickou analýzou trendů a opakujících se vzorců. Také si na každého vedl složku, takže věděl jaké má psychické slabiny, čím se dá vydírat nebo donutit ke spolupráci.

Fouché tak například vysledoval vzorec, že pokud se někde lid začne bouřit proti tyranii, roste počet napadaní policistů. Takže pokud někde ve Francii statisticky rostl trend napadení policistů, Fouché do oblasti poslal posily, udeřil na psychické slabiny potenciálních vůdců povstání a zadusil odpor proti revolucionářům či Napoleonovi dříve, než se vůbec mohl projevit.

Tomuto analytickému způsobu práce s plošnému sledování zájmových entit, zkoumání opakujících se vzorců a statistických trendů, a jejich využití k extrémně informované a cílené změně budoucnosti – se začalo říkat „intelligence“. To je význam písmene „I“ ve zkratce zpravodajských služeb CIA, DIA nebo MI6. Ale obrovské moci, kterou takový způsob práce s informacemi a manipulací budoucnosti nabízel, si záhy všimli i obchodníci. A tak byly metody „military intelligence“, vojenského zpravodajství, okopírovány do oblasti „business intelligence“. Obchodníci začali toužit po tomtéž, co tajné služby: po naprostém dohledu nad svými firmami, potenciálními zákazníky i konkurencí, analýze vzorců a statistických trendů, analýze psychiky a slabin svých konkurentů i zákazníků, a manipulaci na průmyslové bázi. Z toho vznikl obor moderní reklamy a PR: aplikovat informace o slabinách spotřebitelů a jejich psychice tak, aby zaručeně podlehli správně napsané reklamně.

A zde se musíme přenést do roku 2003. Firma Google byla do té doby skvělým a idealistickým vyhledávačem, která měla oficiální motto „Don’t be evil“ – nebuďte zlí – a bránila se manipulaci zákazníka např. tím, že by se nechala uplatit inzerenty a jejich produkty „předběhly“ ve výsledcích vyhledávání konkurenci. Jenže na svém vyhledávači nedokázala vydělat peníze a investoři jí pohrozili, že firmu zaříznou.

Google do té doby experimentoval s tzv. „kontextovou“ reklamou – zobrazil reklamu relevantní ke klíčovým slovům zadaným do vyhledávání, nebo vyskytujícím se na stránce s reklamou. Ale to nestačilo na dostatečné zisky, kontextovou reklamu dělal kde kdo. A pak přišel dvojí zlom. Inzerenti totiž doposud platili za internetovou reklamu podle počtu shlédnutí (PPV, pay-per-view) – bez ohledu na to, zda někoho zajímala a fungovala. Vyhozené peníze. Google ale od konkurenčního startupu okopíroval jiný koncept: inzerenti měli platit pouze za reklamu, na kterou někdo kliknul (PPC, pay-per-click). Teoreticky to mělo být výhodné pro obě strany: inzerenti nevyhazovali peníze oknem, a uživatelům se nezobrazovala otravně irelevantní reklama.

Jenže pro Google tím vznikl nový finanční imperativ: zajistit, aby uživatelé klikli na jeho reklamu. Jinak nedostal peníze. A tehdy si Google najal cynického komerčního ředitele Erica Schmidta, který v rámci úspor sdílel kancelář s „data mining“ specialistou. A zjistil, že vedlejším produktem vyhledávače Googlu a existujících reklam je obrovské množství informací o každém uživateli: jaké má zájmy (podle toho co hledá). Na jaké stránky chodí (protože pokud je na jakékoli stránce reklama od Google, hlásí serverům Google informace o každém, kdo na tu konkrétní stránku přišel). Na jaké reklamy klikl a na jaké ne. To všechno by se dalo analyzovat, šel by z toho vydedukovat psychologický a behaviorální profil, a Google by získal schopnost tajných služeb: ztotožnit konkrétního uživatele na internetu, všude jej sledovat, a zobrazit tak přesně a tak manipulativní reklamu na míru jeho konkrétním zájmům a psychickým slabinám, aby jí byl zmanipulovatelný, podlehl jí, klikl na ni – a Google dostal své peníze za PPC.

Analytika & Data mining: váš mozek a život jsou nyní zboží

Tento obchodní model – de facto krádež informací o uživatelích, vytvoření kádrového, psychologického, ekonomického, behaviorálního profilu každého člověka, a jeho zneužití k co nejefektivnější manipulaci, neboli „behaviorální modifikaci“ (úpravě něčího chování dle zadání inzerentů) – se stal „rodinným stříbrem“ Google. V roce 2003 si jej firma nechala patentovat – a Eric Schmidt vzápětí výslovně a prokazatelně nařídil zaměstnancům, že kdyby uživatelé zjistili, jak Google zneužívá jejich data, začali by se bouřit a skrývat, což by snížilo zisky Googlu – a proto musí uživatelé být drženi v nevědomosti a balamuceni.

Všechno, co od té doby Google dělal – všechny jeho produkty od Gmailu přes Google Docs až po Android – měly v prvé řadě tuto motivaci. Získat ještě více co nejsoukromnějších dat o uživatelích, ještě lépe jim „hacknout mozky“, ještě efektivněji je „behaviorálně predikovat“ (prodávat informace o tom, jak se uživatel v budoucnu zachová či rozhodne), a „behaviorálně manipulovat“ (prodávat jistotu, že chování uživatele bude cíleně změněno z vně perfektně cílenou a vědecky vypočítanou manipulací). Google najal armádu vědců z non-IT oborů: psychometriků (psychologů zaměřených na práci se statistikou a klikáním uživatelů na omezený počet odpovědí); adiktologů a biochemiků (kteří měli pomoci vytvářet nové produkty tak, aby v uživatelích vyvolávaly biochemickou závislost podobnou té na drogách či alkoholu); behaviorálních psychologů; a nakonec i bývalých agentů tajných služeb a hackerů.

Motto Googlu „Don’t be evil“ bylo zrušeno, a zůstala pouze Mise Googlu, jeho primární poslání: „Organizovat všechny informace na světě“. Všimnětě si že motto neříká „ty informace, které nám dobrovolně dají naši uživatelé“. Říká „všechny informace“. Ať je Googlu dát chcete, nebo ne. A pokud je Googlu dát nechcete, Google je z vás dostane podvodem, lobbingem, infiltrací – nebo zločinem.

Když Google začal mapovat celý svět v projektu Street View (který mimochodem vznikl ze startupu původně placeného CIA skrze její investiční technologický fond In-Q-Tel), najal si Google elitního hackera a výslovně mu zadal, aby auta Street View v Německu ukradla z nedostatečně zabezpečených domácích sítí WiFi veškerou komunikaci uživatelů – historii prohlížení, účty, čísla kreditních karet, i kompromitující bateriály jako oblíbené porno – a následně ji Google mohl analyzovat a zpřesnitjí uživatelské profily.

Když Google nabídl Gmail a Google Docs, vysloveně podvodně uvedl uživatele v omyl, aby si mysleli, že Google reaguje jen na klíčová slova – když ve skutečnosti Google analyzoval obsah intimních mailů a dokumentů se stejným pochopením, jako kdyby je četl člověk, technologií NLP (Natural Language Processing). A nikdo nevěděl, že Google technologií rozpoznání obličejů – stejně jako čínský Velký Bratr – analyzuje osoby na fotkách nahraných na servery Google z Picasy, Google Docs či vašeho telefonu z Androidem. (Technicky vzato je technologie rozpoznání tváří vždy aktivní, pouze vám se naoko nezobrazuje pokud ji „neaktivujete“. Stejně tak pokud něco „smažete“ na Facebooku či Googlu, vaše data ve skutečnosti nejsou smazána, pouze se tak tváří.)

Když Google uvedl svého audio asistenta, výslovně lhal uživatelům že nejsou odposloucháváni – jen aby bylo prokázáno, že mikrofon Googlu neustále odposlouchává všechny, a nahrávky vašich intimních rozhovorů poslouchají zaměstnanci Googlu v rámci „zkvalitnění funkce rozpoznání hlasu“. Na telefonech se systémem Android byl Google usvědčen ze lži, že když uživatel zakázal Googlu sledovat jeho polohu, Google ji přesto sledoval, jen jinou technologií – a pak vaši polohu jednak prodává a jednak udává policii v rámci projektu „Google Sensorvault“, přičemž nevinní lidé byli díky Google zatýkáni jen proto, že se náhodou vyskytovali poblíž místa zločinu.

Ředitel rozvědky NSA na konferenci otevřeně prohlásil, že Google s nimi spolupracuje a umožňuje jim získat tak soukromá data občanů, že kdyby je získávala samotná NSA svými prostředky, jednalo by se o porušení Ústavy a základních lidských práv.

Posun: když se dospělí brání krádeži dat, zacílíme na děti

Jenže o těchto nebezpečích a vysloveně zločinnému chování Googlu se začíná veřejně mluvit, a dospělí lidé se začínají bránit. Vypínají a mažou své účty na službách Googlu, z Androidu přechází na Apple, blokují si šmírovací skripty a cookies Google ve svých prohlížečích, a pokud ví že je Google profiluje, úmyslně mu do systému zanáší dezinformace např. nesmyslnými vyhledávacími řetězci. Takže Google pochopitelně zacílil na děti, které jsou bezbranné – protože nedokáží pochopit dopady technologií sledování a profilování, dobře podléhají vědecky spočteným návykovým aplikacím… A pokud jim škola přikáže, že musí mít účet na Googlu aby se účastnily výuky, jednoduše musí poslechnout a nemohou odmítnout. A o to jde.

Lobbisté Googlu si prosadili změnu federálního zákona na ochranu soukromí dětí a rodičů, „FERPA“ (10 U.S.C. § 503(c)), tak, že se Google nyní počítá jako „představitel školy“ a může mít přístup k veškerým záznamům studentů – od známek přes kázeňské postihy a psychologická hodnocení. Řada amerických škol – i státních – dnes oficiálně říká, že souhlas s krádeží soukromých dat dětí komerční firmou je podmínka pro školní vzdělávání dítěte. A to navzdory oficiálnímu varování FBI, že software takto shromažďující data dítěte představuje riziko kvůli únosům dětí a pedofilům.

V USA Google masově uplácí učitele „konzultacemi“, konferencemi a certifikačními kurzy, aby se stali jeho lobbisty na svých domovských školách – Google otevřeně vyzval uplacené učitele, aby na školy tlačili produkty Google bez vědomí nebo dokonce proti zákazům ředitelů. Odborné školské komise a panely, jako „EdTech“, které by z principu věci měly být nestranné, byly infiltrovány bývalými zaměstnanci Googlu stejně jako lidmi, kteří po odchodu z komise za odměnu do Googlu nastoupili na dobře placené místo (korupční metoda zvaná „revolving doors“ nebo „dostat trafiku“). Google dokonce sponzoruje i televizní dokumenty a vzdělávací pořady, aby propagovaly „digitalizaci a personalizaci vzdělávání“ s produkty Googlu jako zářnou budoucnost, tu jedinou možnou. Ačkoli nejvyšší vedení Googlu své děti posílá do absolutně ne-digitálních, „konzervativních“ škol a zakazuje jim smartphony, protože dobře vědí jak zneužívané a škodlivé to pro děti je.

Nejedná se samozřejmě jen o Google – ten je „jen“ nejúspěšnější, protože zkorumpoval desetitisíce učitelů a své produtky nabízí levně či „zdarma“ namísto aby používal klasické obchodní zástupce, marně přesvědčující ředitele ke koupi drahých licencí. V oboru vzděláváni figuruje řada dalších „data mining“ firem. Nedávno se začaly o slovo silně hlásit firmy s Číny, jejíž „technologický Velký Bratr“ dělá naprosto přesně totéž, co Google, a pro čínskou komunistickou vládu jej naprogramovaly čínské ekvivalenty googlu – firmy Tencent a Alibaba Group.

Všechny tyto zločinné firmy, které provádí „data mining“ dětí a kradou z nich ty nejintimnější informace s cílem je zneužít ke komerční manipulaci a převýchově, mají společná klíčová slova, kterými se odliší: propagují „personalizaci vzdělávání“ či „analytické vzdělávací programy“. Na „personalizaci“ vzdělávání samo o sobě není nic špatného – osobní kantor byla výsada princů a dětí bohatých. Příslovečný zakopaný pes je v tom, že aby nějaký software mohl automaticky personalizovat výuku pro konkrétní ditě, nejprve musí mít data podle čeho tu výuku personalizovat. Musí tedy analyzovat dané dítě na základě data miningu: jeho psychiku, inteligenci, charakter, kamarády, hodnoty, zájmy, rodinné pozadí, atd.

Za tím účelem Google s důsledností tajné služby analyzuje a „vytěžuje“ všechny dokumenty, které student uloží do G-suite, Goocle Classrom či Google cloudu; všechny fotky (a tváře lidí na nich), které nahraje na jeho úložiště; biometrické údaje dětí jako jejich tváře či data o otiscích prstů; GPS souřadnice všech pohybů dítěte; kompletní historii prohlížení internetu; veškeré kontakty a osobní vazby; dokonce i krade informace o počítačích, chytrých telefonech a heslech zbytku rodiny. Google dokonce umí analyzovat i jakým způsobem dítě píše na klávesnici, aby je později podle zpsůobu psaní mohl identifikovat jinde. To je stejná technologie, jakou používala nacistická rozvědka Funkabwehr k identifikaci raiotelegrafistů odboje.

A toto všechno jsou právě ta nejcennější intimní data, osobnostní, psychologické a biometrické profily, která chtějí Google a jeho kolegové-zloději dat ukrást o všech lidech na Zeměkouli. Google se zapřísahá, že data získaná z Google Classrom „nevyužívá komerčně“ k zobrazování reklam apod. To je však jen typický Googlí „podvod odvedením pozornosti“: investigativní žurnalistka zaměřující se na dataminingové firmy v oblasti vzdělávání, Audrey Watters, zjistila, že i Google Class je využíván k data-miningu, tzn. vybudování intimního profilu všech informací o studentovi. Že Google tento profil nevyužije k tomu, aby studentům okamžitě zobrazil reklamy ihned, je irelevantní – Google tento profil zneužije později či jinde.

Co tedy s tím?

Jako rodiče nikdy nedovolte škole, aby nechala Google ukrást intimní data vašich dětí. Podle GDPR nemůže Google krást data bez souhlasu uživatele. Google se může snažit vás k souhlasu zmanipulovat tím, že svou krádež dat naformuluje jako neškodnou, bezmála pozitivní, popř. do vás pálí lobbisty a novináři – ale vy máte poslední slovo. Je nezákonné, aby škola podmiňovala poskytnutí vzdělávání vašim dětem zřízením si účtu u komerční, soukromé firmy podle podmínek a požadavků oné soukromé firmy. To by byla nezákonná diskriminace.

Jako učitelé a ředitelé si dejte obrovský pozor na jakýkoli software, který ve svých licenčních podmínkách slova jako „personalizace“, „analytika“ či „behaviorální“. Pro digitalizaci vzdělávání výhradně vybírejte software od takové společnosti, která vydělává pouze na tom, že vám prodává software – nikoli na tom, že sbírá a prodává či analyzuje data vás či vašich studentů. A pohlídejte si, aby licenční smlouva jasně říkala, že poskytovatel softwaru nebo IT služeb nikdy nebude zpracovávat, používat ani volně disponovat uživatelskými, biometrickými, egolokačními ani žádnými jinými daty vašich dětí.

A vzdělávejte sebe i své děti v digitálním soukromí. Místo vyhledavače Google je možné použít vyhledavač DuckDuckGo.com, který neprodává data uživatelů. Místo Gmailu je možné využít Protonmail, kde jsou vaše maily zašifrované vaším heslem, takže je Protonmail technicky nemůže číst ani kdyby chtěl. Místo Google cloudu je možné si za pár tisíc koupit domů NAS firmy Synology, který funguje jako Cloud přístupný odkudkoli – ale vaše data jsou na vašem vlastním pevném disku u vás doma a máte k nim přístup jen vy. Nu a pokud chcete do hloubky porozumět světu „data miningu“, ve kterém žijeme a kde bojujeme o svou svobodu a soukromí, nejobsáhlejší studií je kniha profesorky Zuboffové, „The Age of Surveillance Capitalism: The Fight for the Future at the New Frontier of Power“.

1 komentář: „Digitalizace vzdělávání s Google je zločin na dětech

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s