Co uděláte, když překladatelé pracující pro policii a soudy lžou a manipulují?

Když je vyhodnocení žádosti o azyl ponecháno výhradně na uvážení muslimských překladatelů, kteří systematicky šikanují nemuslimské žadatele?

Když muslimští překladatelé zastrašují oběti výhrůžek a sexuálního i fyzického násilí ze strany muslimů, aby se neodvážili nahlásit to na policii – a pokud se o to oběti přeto pokusí, muslimští překladatelé křivě přeloží, že se vlastně nic nestalo?

Němečtí právníci, zaměstnanci Spolkové Agentury pro Migraci a Uprchlíky, reportér Stefan Frank a další vypovídají o hluboce zakořeněném systému bezpráví a porušení práva na spravedlivý proces.

Je to úmyslně křivě přeložené. Nejdříve jsem si myslela, že jsou to jen ojedinělé případy v Kolíně a okolí. Ale když jsme začali takové případy dokumentovat, zjistili jsme, že křivě překládali překladatelé po celém Německu. (…) Sociální pracovníci jsou na překladatelích závislí. Překladatelé toho zneužívají. Ti lidé dělají menšinám totéž, co v zemích odkud pocházejí.” – Gian Aldonaniová, Jezídka pracující s uprchlíky

Následuje autorizovaný překlad článku „Germany: The Terrifying Power of Muslim Interpreters” od Stefana Franka, který je anglickým překladem německého článku „Deutschland: Die (un-) heimliche Macht muslimischer Dolmetscher”

Vše, co jsem vám řekla, byla pravda … Ale překladatelka mi řekla, že věrná žena nesmí používat slova jako sex a znásilnění. Taková slova by znectila mého manžela a mou rodinu. Také řekla, že jsem rouhač, protože jsem šla na policii. Žádná žena nesmí nahlásit svého manžela. Manžel musí být ctěn.” – Sali, ve zjevném dopise na rozloučenou svému právnímu zástupci Alexanderu Stevensovi.

Vím o podáních lt;na policii>, kdy překladatelé tlačili na křesťany cestou na policejní stanici a měli jim říci: pokud podáte stížnost, můžete zapomenout na to, že dostanete azyl. Často jsem si všiml, že křesťané stahovali své stížnosti protože jim bylo vyhrožováno.” – Paulus Kurt, Ústřední Komise Východních Křesťanů v Německu (ZOCD)

Překladatelé nejsou ani zaměstnanci Spolkového úřadu, ani žádným způsobem nejsou pod přísahou právního systému SRN. Nakonec je vyhodnocení žádosti o azyl ponecháno výhradně na uvážení těchto překladatelů … Pokud je takovýto způsob rozhodování provozován v masovém měřítku, podle našeho názoru se jedná o porušení práva na spravedlivý proces.” – otevřený dopis zaměstnanců německé Spolkové Služby pro Migraci a Uprchlíky

Alexander Stevens je právník v mnichovské advokátní kanceláři, která se specializuje na sexuální útoky. Ve své nedávno vydané knize, Sex u soudu, popisuje některé z nejpodivnějších a nejvíce šokujících případů. Jeden z nich upozorňuje na otázku: co uděláte, když překladatelé pracující pro policii a soudy lžou a manipulují? Jelikož překladatele nikdo nemonitoruje, je pravděpodobné, že jim nepoctivé jednání prochází, aniž by si jej někdo všimnul. A Stevensova kniha popisuje, jak ničivé důsledky mělo jednání jedné takové nepoctivé překladatelky, na skutečném případu.

Rodiče syrské dívky, „Sali”, ji zaslíbili muži jménem Hassan, který v tu dobu ještě žil v Sýrii. Dohodnutý sňatek byl považován za oboustranně výhodný: rodiče Sali dostanou peníze a Hassan dostane povolení se přestěhovat do Německa. Sali by se nikdy dobrovolně nevdala za muže staršího o 34 let, ale rodinná čest to požadovala. Jenže Sali z takové dohody rozhodně nedostala nic dobrého: Hassan se zajímal výhradně o její tělo. Nutil Sali ke všem možným sexuálním praktikám několikrát za den, a přitom dívku brutálně zneužíval.

Protože Sali nedokázala skrývat, že ze znásilňování opravdu nemá žádný požitek, a onemocněla, Hassan ji pokáral a „otevřeně požadoval velkou finanční částku od její rodiny jako náhradu svatební hostiny a ztracených milostných rozkoší.” Sali vyhledala pomoc azylového domu pro ženy, kde ji zaměstnanci dovedli k právníkovi: Stevensovi. V azylovém domě Sali vylíčila své útrapy, ale přitom si dávala pozor, aby se svého manžela zastávala. Více než o sebe se obávala o čest své rodiny v případě, že by se s ní Hassan rozvedl.

„Po dvou hodinách podrobného popisu sexuálního zneužívání, fyzických trestů a duševního ponižování jsem neměl sebemenších pochyb o tom, že se vše skutečně stalo tak, jak mi řekla”, píše Stevens.

Dalšího dne se Stevens pokusil zařídit setkání na policii s překladatelkou kvůli výslechu. Ale když přišel do azylového domu, čekalo na něj překvapení: Sali byla jako vyměněná. Najednou s ním ani s žádnými zaměstnanci azylového domu nechtěla mít co do činění.

Po nějaké domě zaslala Stevensovi zaměstnankyně azylového domu dopis, který tam pro něj Sali zanechala. Psalo se v něm:

Vážený pane Stevensi,

je mi velmi líto, že jsem vám způsobila tolik nepříjemností. Věřte mi prosím, že jsem to tak nechtěla. Všechno, co jsem vám řekla, je pravda. A chtěla jsem o tom vypovídat před policií. Ale překladatelka mi tu řekla, že věrná žena nesmí používat slova jako sex a znásilnění. Že taková slova by znectila mého manžela a mou rodinu. Také řekla, že jsem bezbožná, protože jsem šla na policii. Že žádná žena by neměla nahlásit svého manžela. Manžel musí být ctěn. Pane Stevensi, nevěděla jsem, co mám udělat. Protože si myslím, že má pravdu. Nikdy jsem neměla znectít svého manžela a svou rodinu. Proto vás prosím, abyste o tom nikomu neříkal. Nechci své rodině ani rodině svého manžela způsobit jakékoli další problémy. Prosím odpusťte. Zachoval jste se ke mně velmi dobře.

Sali

V době, kdy Stevens dostal tento dopis, byla Sali již mrtvá. Podle zaměstnankyně azylového domu se policie přikláněla k tomu, že šlo o sebevraždu.

Překladatelé rozhodují o azylu

Zejména nemuslimští uprchlíci si stěžují, že je na ně ze strany muslimských překladatelé vyvíjen nátlak. Jak již Gatestone Institute v minulosti informoval, křesťané a další nemuslimové jsou v německých uprchlických zařízeních mláceni, obtěžováni a je jim vyhrožováno. Podle Pauluse Kurta, vedoucího jedné z pracovních skupin ZODG (Centrální Komise Východních Křesťanů v německu) je jedním z důvodů, proč proti tomu německé úřady nezakročí, činnost muslimských překladatelů:

Překladatelé hlásící se k islámu často nadržují obviněným. Vím o případech, kdy překladatelé tlačili na křesťany a cestou na policii či ještě předtím jim měli jim říci: „Pokud podáte tu stížnost, můžete zapomenout na svou žádost o azyl.” Často jsem si všiml, že křesťané stahují své stížnosti, protože je jim vyhrožováno.

Následky těchto zneužití pravomoci jsou devastující: v Německu mají totiž překladatelé velký vliv na to, komu je přiznán azyl. V otevřeném dopise, který řediteli Spolkové Služby pro Migraci a Uprchlíky (BAMF) v listopadu 2015 zaslali její zaměstnanci, se píše o potenciálních problémech s tímto systémem:

Syřan je někdo, kdo se za Syřana prohlásí písemně (zaškrtne ve formuláři správné políčko) a překladatel (který obyčejně není pod přísahou či ze Sýrie) to potvrdí. Překladatelé nejsou ani zaměstnanci Spolkové Služby, ani nejsou pod jakoukoli přísahou v rámci právního systému SRN. V konečném důsledku je vyhodnocení žádosti o azyl ponecháno výhradně na překladatelích – včetně ověření národnosti a tedy země, v níž docházelo k pronásledování <žadatele>. Pokud se takovýto rozhodovací systém praktikuje v masovém měřítku, dle našeho názoru se jedná o porušení práva na spravedlivý proces.

Televizní reportáže

Television Reports

V květnu 2016 odvysílala německá veřejnoprávní televizní stanice Bayerischer Rundfunk reportáž o muslimských překladatelích, kteří lžou. Reportáž, nazvaná „Zrada v ubytovně pro uprchlíky: když překladatelé překládají křivě”, odhalila několik případů toho samého problému:

Moderátor: s rostoucím množstvím uprchlíků roste i poptávka po překladatelích. Ti nakonec hrají ústřední roli například v celém procesu udělení azylu. Protože se jí však nedostává dostatečného množství kvalifikovaných překladatelů pod přísahou, Spolková Služba pro Migraci a Uprchlíky nedávno inzerovala, že hledá překladatele, tímto letákem. Ten uvnitř říká: „Ve vaší práci na sebe berete velkou zodpovědnost a očekáváme, že budete neutrální a spolehliví.” Ale mezi očekáváními a skutečností je často velký rozdíl.

Reportér: Zastrašovaní a šikanovaní jinými uprchlíky. To, o čem nám tento uprchlík z Iráku vypovídá, je noční můra. Požádal jednoho z překladatelů o pomoc, ale ten se postavil na stranu útočníků.

„Hassan”: „Chtěli nás zbít; uráželi nás. A překladatel o tom všem během překladu po přemýšlel a popřel, že by se něco z toho stalo.”

Reportér: „Hassan”, jak budeme tomuto mladému muží říkat, patří do malé náboženské komunity Jezídů. Radikální sunnitští muslimové Jezídy opovrhují, i zde v Německu. Namísto aby přeložil jeho výpověď jej překladatel podvedl.

„Hassan”: „Překladatel přeloložil, že jsme se jen nepohodli na ulici.”

Reportér: byl to naprosto vědomý křivý překlad. A podle Gian Aldonaniové to není žádný ojedinělý případ. Giana uprchla do Německa jako malá Jezídka. Během svých studií v Kolíně se dostala k práci s uprchlíky. Během toho pochopila, že se to děje znova a znova:

Gian Aldonaniová: „Je to úmyslně křivě přeložené. Nejdříve jsem si myslela, že jsou to jen ojedinělé případy v Kolíně a okolí. Ale když jsme začali takové případy dokumentovat, zjistili jsme, že křivě překládali překladatelé po celém Německu. (…) Sociální pracovníci jsou na překladatelích závislí. Překladatelé toho zneužívají. Ti lidé dělají menšinám totéž, co v zemích odkud pocházejí.


„Hasan” (vlevo), Jazídský uprchlík v Německu, kterému bylo vyhrožováno muslimy, hovoří s reportérem německé veřejnoprávní televize o tom, jak překladatelé najatí vládou úmyslně křivě přeložil jeho stížnost na policii a postavil se na stranu útočníků. Zdroj: screenshot z videa Bayerischer Rundfunk

Více „ojedinělých případů”

More „Isolated Cases“

Podobné případy – vždy označené jako „ojedinělé“ – se v německých a rakouských novinách dají najít znova a znova.

V červnu 2016 odsoudil okresní soud v Salzburku ke dvěma letům odnětí svobody džihadistu, který bojoval v Sýrii za Front Al-Nusrá. Náhodou se přišlo na to, že:

Devětadvacetiletý muž přišel do Salzburgu jako uprchlík v říjnu 2015 a pomáhal na hraničním přechodu Freilassing jako překladatel.”

Ohledně „překladatele a kulturního mediátora Besnika S.” informoval deník Hamburger Morgenpost, že:

Besnik S. také překládal pro mladé uprchlíky – dokud jeden z jeho kolegů nepojal podezření. Besnik S. systematicky překládal nesprávně. Namísto aby zprostředkovával komunikaci mladíků se je snažil přivést blíže ke své ideologii.

Zvláště groteskní je případ čečenské překladatelky, pracující u soudu v rakouskíém Grazu, z března 2016:

Překladatelka již přeložila tvrzení několika lidí. Když měl být vyzpovídán další svědek, překladatelka prohlásila, že je to její manžel, ale nemůže být vyzpovídán a tímto se <skrze ni> omlouvá, protože je v Rusku a již o tom soud informoval. Tentýž muž byl obviněným při dalším podobném soudu. … Pozorovatelé si již všimli, že se překladatelka během přestávek v soudním řízení bavila s asi dvaceti Čečenci mezi návštěvníky soudní síně./p>

Mnichovský advokát Alexander Stevens řekl Gatestonu, že má často dojem, že je mezi překladateli a obviněnými „nratrská solidarita”. Z jeho vlastní zkušenosti a rozhovorů se soudci, žalobci a kolegy advokáty ví, že muslimští překladatelé často porušují svou povinnost nestrannosti:

Osobně si myslím, že nejen obvinění [ale i překladatelé] z islámské komunity jsou mazaní, lstiví a někdy vynalézaví. V této síni se často zabýváme organizovaným zločinem, násilím gangů, krádežemi a podvody. Často jsou velmi chytří, a mezi jejich kulturními a náboženskými komunitami panuje neuvěřitelná soudržnost, zejména co se týče Albánců, Turků, Syřanů a Marokánců. Jejich společný jmenovatel je islamistické naprogramování. Jsou si velmi blízcí, skoro jako rodina, ale přitom bez pokrevního pouta.

Zanedbání povinností ze strany úřadů

Stevens říká, že tento problém je mezi soudci a advokáty všeobevně známý:

Začíná to už když se soudce zeptá – „Jak se jmenujete?” Namísto aby prostě přeložil pár slov, překladatel často mluví „donekonečna”.

A naopak, překladatel poté řekne jen jednu větu tam, kde byste očekávali obsáhlé svědectví. Často nevíte, co mezi sebou překladatel a obviněný probírají.

Stevens obviňuje z toho, že se problém zvětšuje, nedbalost německých úřadů. Zatímco pro soudní překlad z jazyků jako je angličtina či španělština jsou striktní požadavky, pro řadu jiných jazyků to neplatí. Stevens poukazuje na to, že zákon spolkového státu Bavorsko O soudních překladatelích jasně stanoví: „Uznání cizích vysokoškolských titulů spadá pod zodpovědnost Ministerstva školství” – což znamená, že i žadatelé s pochybnými tituly mohou být najati, pokud si Ministerstvo myslí, že je nedostatek překladatelů z určitého jazyka.

Stevens také kritizuje naivitu Němců:

S přísahou to chodí takto: soudce překladateli zarecituje ze Zákona o soudnictví, že bude [překladatel] překládat věrně a svědomitě. A to je všechno! Poté je <překladatel> zapřísáhnutý a podle německého práva je naprosto důvěryhodný.

Stevens poukazuje na to, že jakkoli tento problém existuje již delší dobu, „od počátku uprchlické krize, která zahrnuje celé potpourri zločinu, zejména sexuálních útoků”, se stává ještě škodlivějším.

Lidskoprávní aktivisté: „Nedůvěřujeme muslimským překladatelům”

Karl Hafen, bývalý dlouhodobý Výkonný Předseda německé sekce Mezinárodní Společnosti pro Lidská práva (ISHR), je znepokojen tím, čemu čelí nemuslimové v německých ubytovnách pro uprchlíky, kde se překladatelé zdají být spolčenými <s pachateli>. Řekl Gatestonu, že:

Většina z hlášení, která se k nám dostanou ohledně překladatelů se týká hrozeb, že překladatelé nebudou překládat pokud oběti ze svého osudu obviní muslimy, nebo že se překladatelé snaží zdůraznit, že co se stalo bylo požadováno Koránem.

Mnoho uprchlíků je zastrašeno již samotnou přítomností muslimského překladatele:

Některé oběti si stěžují, že pokud se překladatelka přihlásí k islámu tím, že nosí šátek, již nemohou mluvit otevřeně. Jiní nám říkají, že se bojí jít s muslimskou překladatelkou k doktoru, protože jí na základě svých zkušeností nemohou věřit.

Hafen přitom nechce označit takové překladatele za islamisty – jsou podle něj normálními, konzervativními muslimy:

Opět, jedná se zde o silný návrat k islámským pravidlům, o jakousi od-integraci. Záleží také na tom, jak překladatelé sami žijí, zda sami nebo s rodinou, která praktikuje islám. Muslimští překladatelé často odmítají věřit, že to co se stalo se událo tak, jak je to popisováno. A to je podporováno mimo jiné tím, že část médii – ale hlavně politici a biskupové – umenšují brutální zločiny a odmítají připustit, že lidé, kteří se stali oběťmi, nebo kteří zločiny museli vidět na vlastní oči, již nedůvěřují muslimům.

Nemůžeme nechat překladatele, aby nadále křivě překládali a manipulovali už tak zranitelné uprchlíky. Německé úřady musí reformovat systém zaměstnávání překladatelů u soudů, policie a vládních úřadů a služeb, takže se všem uprchlíkům dostane spravedlivého procesu, který si zaslouží.

Stefan Frank je nezávislý novinář a spisovatel, žijící v Německu.

Copyright 2016 Gatestone Institute. Veškerá práva vyhrazena. Články nemusí nutně odrážet názory Editorů Gatestone Institute. Žádná část stránek GAtestone nebo jejich obsahu nesmí být reprodukována, kopírována či upravána bez předchozího psaného souhlasu Gatestone Institute.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s