Creative Commons License Píše se rok 2016. Od oficiálního vypuknutí “Evropské imigrační krize” uplynuly více jak dva roky. A čeští i západní novináři stále ještě pletou hrušky s jablky a zjevně nejsou schopni od sebe rozlišit dva důležité termíny. Termíny, které přitom stojí v jádru celé této kauzy. Protože z hlediska mezinárodního práva, etiky ani počtů termíny “migrant” a “uprchlík” nejsou ani omylem zaměnitelné.

Když politici či aktivisté mluví o “azylovém právu”, “povinnosti přijímat” a “nezákonnosti zadržování”, spoléhají přitom, že si nikdo nepřečetl normy, kterými se ohánějí.

Jenže jakmile si takové texty někdo skutečně přečte, emocionální argumenty aktivistů dostávají vážné trhliny. Možná proto, že sami nečetli dokumenty, kterými se zašťiťují. Tak to napravme. Kdo je uprchlík fakticky říká úmluva “On status of refugees” z roku 1951 ve znění protokolu z roku 1967. Zde je česky a na stránkách OSN v originále.

V Úmluvě s překvapením zjistíte, že téměř žádný z dnešních takzvaných “uprchlíků” podle ní uprchlíkem není. Ani vzdáleně se nepodobá druhoválečným uprchlíkům, kvůli kterým Úmluva původně vznikla. A dokonce podle ní nemá ani právo na azyl.

Klíčové jsou pro nás dva články: článek 1(A.1), který vysvětluje, kdo vůbec smí být považován za uprchlíka, a článek 31(1), který prozměnu říká, do jaké země je uprchlíku povoleno vstoupit a do jaké naopak ne:

Čl. 1(A.1)

pojem „uprchlík“ se vztahuje na kteroukoliv osobu , jež… se nachází se mimo svou vlast a má právněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti

Zajímavé, že? Arabovi, žijícímu v arabské zemi, asi těžko může hrozit “pronásledování z rasových důvodů”. A sunnitští muslimové, žijící v sunnitských muslimských zemích, určitě nemohou mít obavu z “pronásledování z náboženských důvodů”. Křesťanům žijícím v těch samých muslimských zemích či uprchlických táborech ovšem náboženské pronásledování od muslimů prokazatelně hrozí, což je důvod, proč slovenské rozhodnutí přijímat pouze křesťanské uprchlíky ve skutečnosti není diskriminační, nýbrž naprosto legální a logické.

Zároveň mezinárodní komunita nikdy nepřijala žádnou deklaraci, podle níž by kupříkladu Syřanům v uprchlických táborech v Jordánsku či Turecku hrozilo pronásledování pro jejich národnost, společenskou vrstvu či politické názory. Takže v nich de iure žádné takové pronásledování neexistuje – a o tom mluví druhý klíčový článek:

Čl. 31(1)

Smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.

Lidé ze Sýrie či Iráku, kteří podle článku 1(A.1) prchají před Islámským Státem či třeba Assadovou policií mohou být uprchlíky – jenže jenom po cestě do první “bezpečné země” a v ní. Což jsou země fyzicky, geograficky sousední, ve kterých uprchlíkům nehrozí pronásledování v konkrétních podobách podle článku 1. Podotýkám, že “bezpečná země” neznamená, že se v ní nekrade, neloupí a nepřepadá: znamená to, že v ní není systematické pronásledování dle článku 1(A.1).

Jakmile tedy sunnitští muslimští arabové přejdou hranice ze Sýrie či Iráku do Jordánska, Libanonu či Turecka, nebo šíitští muslimové do Íránu, jednoduše již nemohou “prchat” z bezpečí tamních uprchlických táborů dále do Evropy. Jednak proto, že jim již nehrozí pronásledování podle článku 1(A.1), a jednak proto, že článek 31(1) jasně říká, že pokud někdo opustí první bezpečný stát, do kterého se dostal, a jde dál, není již uprchlíkem.

Článek 31(1) je přitom klíčový i pro spoustu článků jiných. Kupříkladu článek 26 uprchlíkům garantuje svobodu pohybu po území státu a volný výběr místa k bydlení – jenže pouze pokud se na území státu nacházejí zákonně. Nikoli nelegálně. Nebo články 23 a 24: ty říkají, že uprchlíci mají nárok na všechny výdobytky sociálního státu ve stejné výši, jako občané – ale opět pouze v případě, že se v daném státě, cituji, “nacházejí zákonně”.

A tak mezinárodní smlouvy o uprchlících, jimiž se mnozí tak rádi ohání, ve skutečnosti říkají úplně jiné věci, než by se zdálo. Říkají, že pokud se někdo dostane do uprchlického tábora, kde mu nehrozí pronásledování, a přesto jde pak dál, již není uprchlíkem. A že i kdyby uprchlíkem byl, pokud nezákonně vstoupí do státu, do kterého nevstoupí “přímo z území”, kde by byli pronásledován, nemá nárok vůbec na nic a klidně za to může být trestně stíhán.

Jak tedy říkat osobě, která se přesunuje do jiné země aniž by byla uprchlíkem? Osobě, která neutíká před něčím (před pronásledováním), nýbrž za něčím – za “lepším životem”? Migrant.

A pokud “za lepším” migruje nelegálně, a sám to přiznává, je to “nelegální migrant”. A takových je v evropské migrační krizi drtivá většina.

Doufám tedy, že již neuslyším, jak novináři pletou dohromady migranty a “uprchlíky”. Že když s takovým matením pojmů někdo vyrukuje, dostane se mu v odpověď řada nepříjemných otázek – jako kdo že tedy toho muslima pronásledoval v muslimském uprchlickém táboře a za co. Nebo zda může ukázat tu mapu, podle které Česká Republika “přímo” sousedí se Sýrií.

Tento článek není autorský: je zkopírován pod licencí GNU z fóra strany Svobodných, kde byl vyvěšen jako anonymní k volnému šíření.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s